Dneska vám chci vyprávět o středečním setkání s jedním z mnoha zvědavců, kterého přivábil vzhled mého auta.
Všechno to začalo docela nevinně. Dal jsem auto před obchodním domem nabíjet a odskočil si na malý nákup s myšlenkou, že si dám i nanuk. Když jsem po necelé půlhodině vyšel z obchodu a nanuk cestou k autu pomalu dojedl, přiřítil se malý, modrý fiat Punto nové generace.
Pravda, jeho řidič zprvu ani nevypadal, že by měl zájem, ale najednou stál před mým autem:
A už to začalo. Auto pěkně obešel, zeptal se na klasické dotazy, tedy moc li pak to auto stálo a kam dojede. Když jsem se měl k odchodu pro kávu s úmyslem zlikvidovat papír a dřívko od nanuku, začal se sápat po víku motoru. A tak jsem ochotně kapotu otevřel.
Když viděl, co se pod kapotou skrývá, zachytračil:

no jó, hybrid.
To není hybrid, to co vidíte je palubní nabíječka a modul výkonového měniče. A motor?
Ten je pod tím. A há.
A normální motor to nemá? Nemá. Tak kde to má teda baterky? Pod autem.

Chtěl se tam podívat, naštěstí stačilo říct, že baterie nejsou vidět, že jsou pod ochranným krytem.
Načež přistála další perla z jeho znalostí.

No jo, tak to udělali poláci moc dobře. To moje je taky z Polska.
Jenže jenom to vaše, to moje se montuje za velkou louží.

Pán tedy vše zhodnotil tak, že jsme zase oba o něco chytřejší a odešel nakupovat.
Když se vracel, byl jsem v zajímavém hovoru s manažerem banky, který přijel dobít šťávu svému služebnímu e-Golfu a tak dal zvídavý fiatář naštěstí pokoj.
Když jsme s manažerem dohovořili, shodně jsme odpojili nabíječky a odjeli každý za svým.
On za klienty a já za posluchači. Nemám rád co by, kdyby, ale přeci jen. Nebýt manažera banky, nejspíš by se dychtivý fiatář drze vloudil za volant a chtěl by se snad i projet.
Drzý na to byl dost, to mi věřte. A tak to má být. Kdo se nezeptá, nic se nedozví. a Kdo si neřekne, nic nedostane.
Tak se taky nestyďte a nenechte se hned odbýt. Já jedu zase dobít.