Možná vám to bude připadat směšné, ale je to tak. Ač mám náhradní auto stejné barvy a typu, prostě to není ono. Není to můj Fífa. Ani mne to ve čtvrtek a v pátek netáhlo za volant. Asi to je pocitem, že to auto není moje, že je to prostě náhradník. Za dva měsíce si zvyknete na to, co vám ten konkrétní stroj dává, jak vypadá, jak voní interiér, na ty charakteristické zvuky, které vydává, prostě se v něm začnete cítit bezpečně a jako by byl součástí vás.
Já to tak mám a měl jsem to tak skoro u všech aut. Až na to poslední. S Pažoutem jsem se tak trochu trápil. Laguna po mých rodičích měla hodně za sebou a bylo to na ní znát. Ale poskytovala mi jistotu, že se na ni mohu spolehnout. Drobné neduhy jsem s batrovou pomocí odstranil a auto šlapalo jako hodinky. Ale 16.3.2019 v 19:15 přišel její konec. On se vždycky najde blbec, který naví a vy na to doplatíte. V tomto případě na to doplatila naše stará dobrá Laguna. Ale mělo to tak být. Čekalo by mě další trápení s opravou stárnoucího turba, palubního počítače a dalších komponent.
A tak jsem volil variantu změnit stroj. Navíc by se finančně ani nevyplatilo Lagunu po nehodě opravit a já prostě nerad jezdím s pochroumaným autem. Ale Pažout nebyl šťastná volba. 7000 kilometrů za necelé tři měsíce a třikrát odtahovka. Po třetí opravě už jsem toho měl plné zuby a prázdnou peněženku a s vidinou dalších nevyhnutelných investic do patnáct let starého auta jsem řekl DOST! Splním si svůj sen. Chci elektromobil! Měsíc usilovného hledání a vyjednávání přinesl své ovoce. V řeči čísel: nápad přišel 6.6.2019 a 25.7.2019 ve 13:30 jsem seděl ve Fífovi a pádil s ním k rodičům.
Bylo to něco nového, úžasného. Žádné řazení, žádná spojka, žádný hluk motoru, žádné chvění kabiny vlivem vrnícího motoru, žádný smrad z výfuku….. To auto mi konečně dalo to, co jsem potřeboval. Plnohodnotný zážitek z jízdy. Prostě šlápnete na „plyn“ a ono to jede! A tak to podle mě má být.
Někdo ale k tomu dokonalému zážitku potřebuje i to okolo. Výměnu oleje, svíčky, rozvody, brzdy, poruchy at tak dále a tak dále. I já jsem to tak léta měl. Ale pohár prostě přetekl. Přišel sen a bylo na čase si ten sen splnit.
Sny se nemají snít, ale žít. Ono je to vlastně jednoduché. Sprásknout ruce, otevřít flašku a láteřit jak je ten svět nespravedlivej. Ale bez práce nejsou koláče.